Rozpoznejte, předcházejte a bojujte s klubkovým kořenem

Ukážeme vám, jak rozpoznat příznaky palice a jak jim úspěšně předcházet a kontrolovat je.

Příznaky karbonské kýly

Naše milované zelí je kromě hmyzu bohužel napadáno i houbovým onemocněním, které je velmi těžko kontrolovatelné. Vedoucí klubu (Plasmodiophora brassicae) je obávaná choroba u všech rostlin z čeledi zelí (Brassicacea). Napadená kapusta se pozná tak, že rostlina zpočátku špatně roste a později má uschlé listy, které navíc žloutnou. Pokud vaše zelí v teplých dnech ochabuje a listy opadají, měli byste jednu z nemocných rostlin vykopat. Houbový patogen je infikován, když jsou kořeny ztluštělé do baňatého válcovitého tvaru. Aby nedošlo k záměně s napadením zavíječem zelným, doporučujeme seříznout zesílený kořen. Pokud je kořen bílý a není dutý, pak se nejspíše jedná o kýlu zelí.

Patogen

Vedoucí klubu (Plasmodiophora brassicae) je obávaná choroba střídání plodin v zemědělství. Slizák se cítí jako doma především v teplé a vlhké půdě. Pokud je i hodnota pH kyselá, má kýla zelí dokonalé podmínky pro život. Choroba je nebezpečná také pro své velmi odolné spory. Výtrusy mohou zpravidla přežívat v zemi mnoho let. Nemoc tedy může bohužel po delší přestávce v pěstování zelí propuknout znovu. Nepříjemný škůdce se uhnízdí v kořenech rostlin zelí a uvolňuje hormony, které vedou k typickému zahušťování kořenů. Tyto tkáňové přerůstky využívá karbonická kýla jako zdroj potravy. Kvůli vážnému poškození kořenů rostlina nemůže přijímat dostatek vody a živin. Nemoc se šíří mnoha způsoby a je obtížné ji sledovat, protože slizovku nelze vidět pouhým okem. Má dokonce výtrusy s tzv. bičíky. S tímto vláknitým přívěskem se výtrus může pohybovat sám.

Karbonská kýla: Preventivní opatření

Aby se v první řadě nevyskytovala nemoc klubka, měli byste se blíže podívat na její stanoviště. Takže země! Pokud máte na výběr mezi písčitou a těžkou hlinitou půdou pro pěstování zelí, pak jděte na lehkou písčitou půdu. Půda rychleji vysychá a nabízí špatné životní podmínky pro klubíčko. Je však třeba vzít v úvahu nízký obsah živin v písčitých půdách. Nezapomínejte tedy na hnojení, zelí totiž patří mezi těžké jedlíky. Druhým důležitým aspektem je pH. Bohužel to nelze vidět pouhým okem, ale lze to určit pomocí testu pH. Pokud je pH, které jste naměřili, pod 6, pak byste měli rozhodně myslet na vápnění půdy. Nejenže uhelná kýla nemá téměř žádnou šanci, ale vápnění má mnoho dalších pozitivních účinků na půdu. Patří sem také například lepší dostupnost živin.

Kromě životních podmínek houby je ústředním bodem, který je třeba vzít v úvahu, střídání plodin. V ideálním případě by se zelňačka měla osázet brukvovitou zeleninou až po 3 až 5 letech. Ale také víme, že jde většinou jen o zbožné přání. Většina zeleninových zahrad jednoduše nemá dostatek prostoru k dosažení tohoto střídání plodin. Existují však pomůcky, které napomáhají rychlejšímu rozpadu trvalých pórů zelné kýly v půdě. Kromě zeleného hnojení může půdu oživit i přidání humusu. V důsledku toho se přírodní mikroorganismy stávají aktivnějšími a rychleji rozkládají spory uhelné kýly. V každém případě napadené zelí a zbytky po sklizni patří do zbytkového odpadu a nesmí se dávat na kompost. Tam trvalé spory přežívají při troše smůly až 10 let.

Boj s uhelnou kýlou

V soukromém sektoru není možné přímo bojovat proti klubíkovi pomocí pesticidů. A to je stejně dobře! Prostředky proti uhelné kýle jsou extrémně škodlivé pro vodní organismy a ne nadarmo není v Německu pro tyto účinné látky schváleno. Velmi složitou formou kontroly je napařování půdy. Houba je zabita vysokými teplotami. Tato forma ochrany rostlin je však velmi energeticky náročná a navíc pro nás hobby zahrádkáře jen stěží realizovatelná. O to důležitější je proto dodržovat preventivní opatření.

Také Zelná moucha často způsobuje problémy rostlinám zelí. Tento článek vás naučí, jak identifikovat a kontrolovat otravného škůdce.