Červené zelí: péče, sklizeň a použití

Červené zelí, známé také jako červené zelí nebo červené zelí, je oblíbenou zimní zeleninou. Jak o něj správně pečovat a na co si dát pozor při sklizni červeného zelí, zjistíte u nás.

Červené zelí (Brassica oleracea var. capitata F. rubra) je pravděpodobně jednou z nejtypičtějších německých příloh k vydatným jídlům, zejména v zimním a vánočním období. Nemusíte se spoléhat na zelí ze supermarketu nebo ze zavařovací sklenice, protože na domácí zahrádce se daří i odrůdě zelí červenomodré. Vysvětlíme vám, jak si zdravou bylinku sami vypěstovat a správně o ni pečovat.

Červené zelí: původ, vlastnosti a chuť

Archetyp červeného zelí (Brassica oleracea var. capitata F. rubra) lze dodnes nalézt na atlantických pobřežích Francie, Irska a Anglie, a to divoké zelí, které je původem mnoha moderních druhů zelí. Již ve 12 V 19. století Hildegarda von Bingen poprvé zmínila červené zelí termínem „rubeae caules“, což znamená něco jako „načervenalá nať“. Červené zelí je pěstovaná forma zelí (

Brassica oleracea) a patří tedy do rodu zelí (Brassica), člen čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Červené zelí má mnoho regionálních názvů a nazývá se červené zelí, červené zelí, modré zelí, červené zelí nebo modré zelí.

Vidět červené zelí v květu je poměrně netypické, protože se jedná o dvouletou rostlinu a obvykle se sklízí v prvním roce, než se ve druhém roce rozvine květenství. Aby zelí vykvetlo, potřebuje přes zimu čtyřtýdenní klidovou fázi, během níž se teploty pohybují kolem 0 °C. Květenství může nakonec dorůst až do výšky 90 cm a mezi květnem a červnem vyvine žluté květy červeného zelí o velikosti nehtu, každý se čtyřmi okvětními lístky. Květy jsou opylovány hmyzem, ale mohou se opylovat i samy. Červené zelí tvoří z oplodněných květů semena, která jsou přirozeně roznášena větrem.

spropitné: Kulaté hlávky zelí tvoří těsně sbalené listy, které mohou získat různou barvu v závislosti na pH a složení půdy. Tato vlastnost dělá z červeného zelí dobře známý půdní indikátor. Pěstuje se na kyselých půdách, vyvine načervenalý odstín, zatímco na zásaditých půdách vypadá více do modra.

Barvu červeného zelí lze ovlivnit i způsobem tepelné úpravy. V důsledku přidání octa nebo například kyselých jablek zelí lehce okyselí a zčervená. Nekořeněné červené zelí chutná sladce, jemně a má lehce nasládlou nótu, která se hodí k ovoci, ale také velmi dobře do slaných jídel.

Péče o červené zelí: správné hnojení a zálivka

Červené zelí je v kultuře nenáročné na péči, pokud převládají dobré půdní a stanovištní podmínky. S ideálními podmínkami a nízkým tlakem škůdců dává hobby zahradníkům aromatické a velké hlávky zelí, které lze snadno konzervovat bez větší námahy.

Podrobnosti o pěstování, jako je správná vzdálenost výsadby nebo dodržování střídání plodin, najdete v našem speciálním článku na Výsadba červeného zelí.

Jako rostlina s vysokou spotřebou je u červeného zelí velmi důležité hnojení, růst podporuje zejména dusík a draslík. Výnosy lze výrazně zvýšit vysokým stupněm organického hnojení. Je však třeba dávat pozor, překrmování zelí činí náchylné k nemocem, může získat nepříjemnou sirnou chuť a vůně vybledne. Hnojivo bohaté na draslík podporuje správnou výživu rostliny, zabraňuje změně chuti a zajišťuje zdravý růst zelí. Například naše Organické hnojivo na rajčata Plantura Díky svému poměru živin bohatému na draslík je ideální pro zajištění nejlepšího možného zásobování odrůd rajčat a zelí. Při výrobě nepoužíváme živočišné produkty a zakládáme si na maximálním procentuálním zastoupení organické složky, které podporují život v půdě a ideální podmínky pro růst rostlin vytváří.

Červené zelí je nejlepší přihnojit při výsadbě a během růstu ještě dvakrát. Zelí se tak rovnoměrně zásobují živinami. Pozdní odrůdy by se od září již neměly přihnojovat, protože v chladném období se živiny nemohou vstřebat. U dřívějších odrůd je však vhodné, aby již nedostávaly hnojiva tři týdny před sklizní.

Červené zelí potřebuje pro zdravý růst dostatek vody, a proto by se mělo intenzivně zalévat, zejména v suchých letních měsících. Rostlina přežije období sucha, ale trpí kvalita a velikost hlávek.

Běžní škůdci a choroby červeného zelí

Červené zelí se musí potýkat se škůdci a chorobami typickými pro zelí. Mezi škůdce patří Malá moucha zelí (Delia radicum), který je nejvýznamnějším škůdcem zelí. Ale také mšice zelná (Brevicoryne brassicae), sova zelná (Mamestra brassicae), housenka motýla des Bělásek (Pieris rapae) a bílý motýlek (moucha z čeledi Aleyrodidae) může způsobit problémy. Kromě hmyzu, cysta zelí (Heterodera cruciferae) nebo stonkuháďátka (Ditylenchus dipsaci) výrazně poškodit rostlinu. Mladé rostliny by měly být po výsadbě venku chráněny před poškozením slimáky. Jednou z nejnebezpečnějších chorob pro červené zelí je Clubroot (Plasmodiophora brassicae) – houbová choroba, která negativně ovlivňuje růst a způsobuje vadnutí listů. Stejně jako u všech druhů zelí je třeba u stejného záhonu dodržet tří až pětiletou pěstební pauzu, aby se zabránilo šíření chorob.

Červené zelí sklízejte a skladujte

Doba sklizně červeného zelí začíná v červenci, v závislosti na odrůdě. Pozdější odrůdy červeného zelí většinou bez problémů snášejí mráz, pokud teploty neklesnou pod -4 °C. Zelí může zůstat na záhonu až do použití a může se tak „uložit“. Při sklizni červeného zelí se stopka pod hlávkou zelí odřízne ostrým nožem a přebytečné listy se odstraní. Pozdní odrůdy lze po sklizni zavěsit vzhůru nohama za stonek a bezpečně skladovat v chladném sklepě nebo garáži až do února. Před zpracováním je třeba odstranit vnější listy červeného zelí. Červené zelí lze skladovat i venku na hromadách hlíny.

Spropitné: V mírných oblastech lze červené zelí vysévat i na podzim a následně sklízet v květnu.

Použití a přísady

Červené zelí lze jíst syrové i vařené. Nejznámějším využitím je asi konzervované červené zelí, které je výbornou přílohou zejména k vydatným jídlům. Červené zelí by se nemělo vařit příliš dlouho, jinak ztratí cenné živiny i chuť. Zelí je lepší ohřívat pomalu. Jak ale červené zelí zůstane po uvaření červené? Přidání trochy kyseliny – např. octa nebo kyselých jablek – zachová barvu červeného zelí. Červené zelí je ideální i jako syrová zelenina – ať už jako barevný doplněk tradičních salátů nebo jako červený salát coleslaw.

Pokud chcete červené zelí konzervovat a zároveň máte rádi rychlé přílohy, můžete si červené zelí povařit a v případě potřeby rychle ohřát. O něco méně komplikované je zamrazit nakrájené červené zelí. V lednici se dá skladovat asi šest týdnů.

Co dělá červené zelí tak zdravé? Červené zelí je díky svým přísadám nejen aromatické a lahodné, ale také extrémně zdravé: železo a další minerály, antioxidační barviva (anthokyany), vláknina a vitamín C obsahovat. Zejména kvůli antokyanům byste červené zelí neměli vařit příliš dlouho ani ho jíst syrové.

Již název napovídá, že odrůdy zelí jsou spolu příbuzné. Řekneme vám jak Primitivní zelí až známé odrůdy zelí byl vyšlechtěn.