Maniok: Brambory tropů

Kořenová hlíza je důležitou základní potravinou v mnoha tropických zemích. Plantura nabízí vzrušující pohled do světa manioku.

Rostlina manioku – známá také pod názvy mandioca, kasava nebo yuca – se dnes pěstuje ve vlhkém tropickém pásu po celém světě – v Latinské Americe, Asii a Africe. Nigerijští farmáři jsou absolutní špičkou v pěstování manioku. Maniok ve skutečnosti pochází z tropických oblastí Jižní Ameriky a nakonec si našel cestu i na jiné kontinenty jako kulturní rostlina. Rostlina se dnes pěstuje asi 4000 let.

Zajímavá fakta o kasavě

Maniok, který patří do čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae), je vytrvalý keř vysoký dva až pět metrů. Stejně jako ostatní rostliny pryšce i maniok procházejí mléčnými trubicemi. Ty při poranění uvolňují bělavou šťávu. Jeho stříbrošedé až hnědé větve jsou uspořádány do spirály. Pod zemí maniok zpočátku tvoří jakýsi kůlový kořen, jehož vláknité postranní kořeny se zahušťují a tvoří velké vřetenovité kořenové uzliny. Sklízí se totiž právě tyto škrobové hlízy. Ty jsou 30 až 100 centimetrů dlouhé, 5 až 10 centimetrů silné a mohou vážit až 15 kilogramů. Spíše nenápadné kořenové uzlíky jsou dřevěné a zvenčí tmavě hnědé a uvnitř světlé až načervenalé.

Čím jsou pro nás brambory, tím je maniok pro tropy. Maniok jako jedna z nejdůležitějších a nejstarších základních potravin živí až 500 milionů lidí na celém světě. Některé odrůdy chutnají sladce, jiné spíše hořce. Důvodem je extrémně toxická kyselina kyanovodíková obsažená ve všech odrůdách manioku, kterou lze neutralizovat varem nebo sušením. Podle obsahu kyseliny kyanovodíkové se hlízy dělí na sladké a hořké odrůdy. Kromě toho může kořenová hlíza vykazovat četné cenné složky. Patří mezi ně železo, vápník, fosfor, draslík a vitamín C. Hlíza manioku se navíc vyznačuje velmi vysokým obsahem škrobu a je dobrým dodavatelem sacharidů.

Maniok má velkou výhodu, že se dá sklízet a vyvážet po celý rok a nejen velmi vysoko výnosy s malým úsilím, ale že hlízy mohou také zůstat v zemi dva až tři roky bez zkazit. Když je však hlíza sklizena, musí být rychle zpracována. Sklizené kořeny se zkazí po 48 až 72 hodinách. Pro export se proto kromě chlazení používá především nátěr voskem jako konzervační metoda.

Vzepřít se klimatickým změnám

Naštěstí je rostlina kasava nenáročná a dobře roste na chudých a kyselých půdách a v relativně suchých klimatických podmínkách. Dokáže odolat horku a suchu a ke svému růstu potřebuje jen málo nebo žádné hnojivo. Maniok navíc obohacuje půdu o cenné živiny. To je zvláště cenné ve vztahu k důsledkům změny klimatu. Protože například mnoho farmářů v Africe musí kvůli suchu, půdě chudé na živiny a nepravidelným obdobím dešťů často žít se špatnou úrodou. Zatímco řada užitkových rostlin se s těmito klimatickými výkyvy nedokáže vyrovnat, zázračná hlíza kasava zatím extrémům vzdoruje velmi dobře.

Použití kasavy

Maniok neboli juka je u nás stále kulinářskou vzácností. V mnoha částech světa je však hlíza nedílnou součástí jídelníčku. Způsoby přípravy a počet produktů z manioku se liší kontinent od kontinentu a země od země. Například v Jižní Americe se hlízy loupou, melou a namáčejí. Po pár dnech se hmota vylisuje a upeče v troubě. Manioková mouka, také známá jako farinha, je to, co zůstává v lisu. Používá se k výrobě plochého chleba, omáček, polévek a dokonce i alkoholických nápojů. Farinha pečená a smažená na másle je ideální přílohou k masu zvanému farofa. Mouku z manioku lze také použít podobně jako pšeničnou mouku a používá se jako náhražka stravy při alergiích na obilí. Vedlejším produktem při výrobě maniokové mouky je škrob, který je při pražení známý také jako tapioka. Po rozdrcení je také oblíbeným krmivem pro zvířata.

Je vlastně s podivem, že o hlízy manioku zde není větší zájem. I když je zelenina místy v zeleninových regálech, kupují ji téměř jen kulinářští fajnšmekři. Nejlépe samozřejmě chutná vždy připravená tradičním způsobem přímo na místě. Při příští cestě do Jižní Ameriky, Asie nebo Afriky byste rozhodně měli mít oči otevřené pro maniok.

Na Jeruzalémský artyčok je to také jedlá hlíza, která si již nějakou dobu získává oblibu v domácích zahradách. Představujeme vám topinambur a jeho zvláštnosti při pěstování a péči.